Cesta do Hiroshimy, tedy nejdále na západ, kam jsme při naší návštěvě Japonska dostali, proběhla Hello Kitty Shinkanzenem (další ze splněných přání mé dcery...) a to v poklidu a pohodlí... Až na mou hysterii na nádraží Shin-Ósaka, kde jsem si myslel, že nám vlak ujel...což byl blud.

V Kyótu se mluví jinak, což jsem i jako naprostý jazykový laik (no dobře, učím se Japonštinu už dlouho, ale strašně vlažně) poznal. Název stanice výše uvedené bych četl jako `"kége", ale z reproduktoru ve vagónu metra se ozývalu něco mezi: "kéně" či "kéhně"...vlastně mi to ani nejde moc přepsat...Nicméně naše ubytování se nacházelo mezi stanicí...

Do Nary nás napadlo jet až v Kyótu. Naš "plán" byl takový, že to zkusíme a uvidíme. Nádraží je dosti veliké a zorientovat se tam nám teoreticky přišlo náročné. Cíl byl dojet na nádraží a najít Nara line. Chtěli jsme jet JR spojem, jelikož jsme měli JR pasy. Po výstupu z metra na Kyótské stanici jsem se hned rozhlédl...

Do Kyóta jsme dorazili 1. listopadu a nic (kromě nepřítomnosti květů sakur) nenasvědčovalo tomu, že by byl začátek podzimu. Zážitkem bylo hned nádraží, jehož moderní budova, hlavně její interiér, nás ohromila. Chvilku nám trvalo, než jsme se rozkoukali a sehnali si potřebné věci pro transfer do objednaného ubytování, což byly hlavně IC karty ICOCA,...

Tsuruga je menší město plné radostných maličkostí, včetně jaderné elektrárny:-)... aspoň tak na mě působila. Jedná se o konečnou stanici (zatím, v tuto chvíli už asi ne...v Japonsku se buduje velmi svižně) trasy Hokuriku shinkansenu. Z jedné strany jsou hory a z druhé strany Japonské moře. Tsuruga se nachází v klidném zálivu, tedy v době naší...

Původně jsme zamýšleli, že navštívíme Awara Onsen, další stanice na trase Hokuriku shinkansenu, ale zaváhali jsme s rezervací a možná tamní personál trochu vyděsili, tak nakonec vyhrála Kaga. Onsen znamená termální pramen, či oblast s termálními prameny, lázněmi a ubytováním ryokan (původní japonský hostinec). V Japonsku velmi tradiční a oblíbená...

Do Nagana jsme vyjeli ze stanice Ueno Hokuriku shinkansenem Kagayaki, což trvalo při vzdálenosti cca 230 km asi 1 hodinu a 17 minut. S JR passy jde vše jako po másle. Postupně jsme prošli gejty k nástupišti a zařadili se, s mírnou trémou, dle značek na povrchu nástupiště, označujících číslo vagónu, do malé fronty cestujících. Vlak přijel přesně na...

Ueno park je velká relaxační zóna, kde se kromě několika chrámů a muzeí nachází také ZOO, vyhlášená chovem pandy velké a člunozobcem, který mě v knihách o zvířatech fascinoval už v dětství. Neváhal jsem proto a rezervoval den předem vstupenky, jelikož nám plánovaná návštěva vycházela na sobotu a to je v ZOO opravdu nátřesk. Rezervace se vyplatila,...

Všechno se to seběhlo tak nějak ani ne rychle, ani ne pomalu, prostě tak jak mělo. Koncem října 2024 jsme se po krátkém letu z Prahy ocitli na mezinárodním letišti ve Vídni, a to celá rodina, abychom mohli společně pokračovat do naší cílové destinace Japonska, respektive Tokia, respektive letiště v Naritě. Dálkový let proběhl až nečekaně hladce a v...

Jarní myšlenkové pochody jsou u mě letos pokleslé. Tedy alespoň obsahem. Tak jako každý den po probuzení bilancuji den minulý a současný , tak i každé jaro bilancuji rok minulý s aktuálním, a pokaždé mi to příjde více zbytečné...Nicméně myšlenky někdy neumím zkrotit a pak se pouštím na tenký led, když přemýšlím o tom, co jsem změnil a co...

Paní Harinezumi tvrdí, že jsem taková straka. Ne, že bych kradl, ale velmi se mi líbí určité lesklé věci, obzvlášť pak broušené kameny. Myslím, že každý jsme svým způsobem nějak povrchní, to nám nikdo neodpáře, je to naše součást. Jak už z některých mých příspěvků zde vyplývá, mám moc rád přírodu, i pro její rozmanitost. Kameny jsem obdivoval už...

"Také někdy chodíte s hlavou v oblacích?"

チーズケーキ (čízukéki) má mnoho podob. Ten "japonský" se připravuje jako suflé a ačkoliv výroba vypadá na videích celkem jednoduše, výsledek nemusí být vždy jednoznačný :-) , o čemž jsem se přesvědčil.

V tomto týdnu jsem dočetl knihu Ostrov ztracených vzpomínek (密やかな結晶 - Hisoyakana kesschó), jehož autorkou je Jóko Ogawa (小川 洋子). Další japonský titul, ve kterém si (nejen) projaponský čtenář jistě najde "to svoje". V hlavní dějové linii je zakomponována ještě jedna vnitřní - román(y) hlavní postavy, jež je sama spisovatelkou, čtenář si proto může...

Učarovaly mi. Od malička mě fascinovala architektura, i když jsem vlastně ten termín neznal. Zajímaly mě také velké stroje. Můj děda, bývalý zaměstnanec dolů, mě vozil starou Škodovkou 120 dívat se na zakladače, jeřáby a rypadla za město, které právě hnědouhelným dolem téměř končilo. Občas to bylo i hodně zblízka a trochu nebezpečné, ale jako...

Co se týká Jizerských hor a okolí, a vlastně vůbec severních Čech, jsem recidivista. Zdejší krajina je rozmanitá a úchvatná, leckdy dechberoucí. Doslova. Výšlapy na kopce severní části Jizerek stojí ovšem za to. Pohled z vyhlídek Paličníku, Ořešníku, Jizery a jistě i dalších je virtuálně nepřenosný, je třeba to zažít. I tak přidávám galerii, má to...

Už je to nějaký ten pátek, kdy jsme se rozhodli vydat se na zatím nejdelší rodinnou cestu. A pořád se mi stýská...:-) A i když bych teď s odstupem času udělal pár věcí trochu jinak, nelituji téměř ničeho. Snad jen krátké doby pobytu, která byla adekvátní (nám přišlo) přítomnosti našich relativně malých dětí. Ta cesta pro mě moc znamenala,...

Ačkoliv je léto v plném proudu, objednal jsem si deku z lamí vlny. Poslední dobou mám nějakou slabost pro výrobky a jiné věci ze zemí, kde se duch ještě počítá. Takhle deka je z Ekvádoru. Má uklidňující vzhled a je velmi příjemná. Zvláště ve chvílích, kdy se člověk potřebuje trochu zaizolovat od okolí, a to jak fyzicky, tak mentálně....

Jak jsem se už zmínil, knihy mi imponují. Velmi mě potěší obzvlášť ty, se kterými myšlenkově souzním. Jednou takovou je kniha od vynikajícího autora, spisovatele, cestovatele, kryptozoologa a věřím, že i především fajn člověka Jaroslava Mareše (28. 12. 1937 - 5. 5. 2021) Tyrkysová karavana. Autor často na svých cestách po historicky i jinak...

Když jsem byl dítě chodil jsem moc rád do knihy, papírnictví, drogerie ...(samosebou i do hračkárny, pekárny, řeznictví:-) Chodili jsme, většinou v sobotu dopoledne, "do města". Mělo to svou poetiku. Šlo se od krámu ke krámu, lidé (nakupující a prodavači) se znali: "...tohle je pani z drogérie...", nebo "...no ta, jak dělá v masně.." Věděl jsem, a...

Asi jsem ve věku, kdy si všímám různých zdánlivě nepodstatných věcí, pro někoho “hovadin”. Tak třeba chleba, víceméně automatická věc, chlebů je všude na pultech habaděj. X druhů, X velikostí, barev, názvů… přesto se před několika roky rozjel velký třesk v jeho domácím pečení. Proč? Možná proto, že je to jednoduché a chutné, že některým lidem už...

aneb báseň od paní Harinezumi z roku 1988

Možná to není na první dobrou nic neobvyklého a možná jsem si toho jen v minulých letech příliš nevšímal. Nicméně se mi zdá, že v letošním raném létu, visela na obloze někdy až monstrózní oblaka. Bylo to pro mě fascinující, tak jsem se je snažil alespoň fotografií zachytit. Opět mě příroda přesvědčila o své přirozené výjimečnosti. Co jsou oproti...