Zamyšlení 1

   Jak jsem se už zmínil, knihy mi imponují. Velmi mě potěší obzvlášť ty, se kterými myšlenkově souzním. Jednou takovou je kniha od vynikajícího autora, spisovatele, cestovatele, kryptozoologa a věřím, že i především fajn člověka Jaroslava Mareše (28. 12. 1937 - 5. 5. 2021) Tyrkysová karavana. Autor často na svých cestách po historicky i jinak významných (či nevýznamných, o to vlastně nejde) místech tyto jednak popisuje a jednak se snaží (a daří se mu to) komplexně přemýšlet bez různých předsudků nad určitými věcmi týkajícími se dané lokality a samosebou i tamních lidí, a originálním způsobem tyto postřehy předává čtenáři. Jeden takový postřeh si dovoluji přepsat sem:

   ...Džarafa si civilizace nezískala. Stále více propadá nostalgické touze po starém způsobu života. Rozdělali jsme oheň ve starém ohništi. Džafar do něj dlouze a zamyšleně hleděl.

   "Myslíte, že to přinese Kaškajům štěstí? Usadíme se, smísíme se časem s ostatními a zanikneme. Jistě, budeme bohatší, budeme mít lékařskou péči, kterou jsme do nedávna neznali, nižší úmrtnost, budeme umět číst a psát, což jsme dříve nepotřebovali, a budeme se vzdělávat, což bylo pro nás předtím zbytečné. Ale myslíte, že budeme šťastni?"

   Když jsem neodpovídal, odpověděl si sám:

   "Necháme se spoutat. Vy si to neuvědomujete, ale já ano. Ztratíme volnost, kterou potřebujeme k životu jako vzduch. Ztratíme souzvuk s přírodou, který nám dává životní sílu. Víte, co dělám, když se dostanu někam za město, a když jsem přesvědčen, že mě nikdo nevidí? Obejmu kmen prvního velkého stromu a dlouho a pevně se k němu tisknu. A cítím, jak získávám novou sílu, jako by něco z onoho stromu přecházelo do mne. Víte, jak se u nás léčí nemocní? Mladé dívky se dotýkají jejich prsou a předávají jim část své životní energie, kterou ony samy doáží rychle obnovit, ale nemocný  nikoliv. Teď je to poslední objev vědy, říká se tomu biologický náboj nebo pole či různě podobně a dělají se s tí  velké pokusy. Ale my to známe a úspěšně praktikujeme po tisíce let. Nemyslíte, že lidé žijící v bezprostředním styku s přírodou toho o ní z praktického hlediska vědí víc než všechny vědecké knihy dohromady?..."

Tyrkysová karavana, J. Mareš, ORBIS, 1995

   Myšlenka vyjádřená v tomto úryvku je stále velmi aktuální i dnes. Člověk má tendence se čím dál víc a víc vymanit z přírody, často i nevědomě, což pokud má být její součástí, nedává z hlediska přežití smysl. Proto si moc přeji, abychom my lidé pochopili, nebo se aspoň snažili přemýšlet o tom, kdo opravdu jsme, kam patříme a případně nalezli ten správný směr.