Realizace změn aneb společenská seppuku?

Kdybych se v tomto příspěvku inspiroval sám sebou, nejspíš by to bylo jen prázdné pole. 

Inspiruji se, inspiruji se, inspiruji se...

Sám sebou

Jo, být tak sám sebou. To by se člověku ulevilo. Trochu jsem sám sebou zde. Trochu i jinde...Být všude stejně sám sebou...ach to by bylo osvobozující. Svoboda mi chybí, nebo si ji z určitých důvodů odepírám. Nerad se vracím, ale dříve mě svoboda více charakterizovala. Nyní mě charakterizuje spíše únava, smutek, úzkost, křečovitost až ztrhanost. Člověk se snadno nevědomky svazuje vcelku docela obyčejnými věcmi. Mě se to povedlo dost důkladně. Chováním, strachem, částečným uzavřením se do sebe. Ale hlavně potlačením pravdy. Každý máme a vnímáme tu "svou", pokud se tedy pohybujeme v rovině, že pravda existuje. Potlačování pravdy stojí mnoho energie. Člověk má stejně tendence k ní znovu a znovu unikat, při každé nepatrné příležitosti. Vlastně bych mohl napsat, že pravda si nás hledá. Stačí se jen nechat. Nebránit se. Já jsem se naučil bránit se pravdě automaticky, tak nějak podvědomě. Tak nějak se to ode mě už čeká. A to mi ubírá na kreditu. Původně jsem myslel, že ne, ale časem zjišťuji, že ano. A já kredit trochu potřebuju. 

Strach. Cítím strach. Jak se hnout z místa?Jak to odstartovat? Jak nic nepokazit? Lze to vůbec? Bez pokažení? Mám rád pragmatické lidi se srdcem, kteří umějí jednat, kteří se dokážou vypořádat s nenadálými situacemi a problémy s elegancí, s klidem.