Nippon 2024 - Kaga onsen, Tachibana Shikitei ♨️

   Původně jsme zamýšleli, že navštívíme Awara Onsen, další stanice na trase Hokuriku shinkansenu, ale zaváhali jsme s rezervací a možná tamní personál trochu vyděsili, tak nakonec vyhrála Kaga. Onsen znamená termální pramen, či oblast s termálními prameny, lázněmi a ubytováním ryokan (původní japonský hostinec). V Japonsku velmi tradiční a oblíbená záležitost. Termálních pramenů je díky pásu aktivních sopek dostatek a Japonci přesně ví už po staletí, jak tohoto, ne vždy úplně bonusu, smysluplně a pro jejich dobro využít. Ubytování je koncipováno tak, že klienty si personál daného hotelu přiveze z nádraží v určitou dohodnutou hodinu, nebo jezdí pravidelný shuttle ("svoz"), či host přijede sám autem, nebo po svých...většinou je check-in okolo 15. hodiny, aby se host mohl v klidu ubytovat a aklimatizovat, popřípadě se rovnou naložit do termální lázně a nachystat se na večeři, která je poskládána s mnoha chodů, nazývá se kaiseki a typické je, že pokrmy jsou připravovány z vyhlášených specialit dané oblasti, kde se onsen nachází. Většinou se jedná o mořské plody, ryby, hovězí maso, vše je dokonale čerstvé, i proto personál bazíruje na přesných časech. Aby bylo jídlo nachystáno těsně před podáním. 

   Když vystoupíte z mikrobusu před branou ryokanu, ujme se Vás hned postarší (není to pravidlo) paní v kimonu - okamisan, která Vás bude mít na starosti celou dobu pobytu. Uvede Vás na pokoj, zhodnotí velikost yukat (tradiční lázeňský "župan", tedy jednoduché kimono z bavlny, ve kterém se po ryokanu, popřípadě i po lázeňském městečku pohybujete). Cílem je cítit se velmi pohodlně a zrelaxovat se. Okamisan Vám podá uvítací čaj (matcha) a k němu sladkost, tradiční jókan (sladké želé) nebo cosi jiného sladkého povětšinou z rýžového škrobu. Dohodne se s Vámi (pokud umíte japonsky:-) na časech prostírání stolu (pokud máte jídelní místo na pokoji, v opačném případě, v kolik hodin dorazíte do jídelny), na čase večeře a snídaně. A na podrobnostech, třeba co preferujete za jídlo a zkonzultuje případné alergie. To je lepší hlásit již při rezervaci s předstihem. Samosebou japonština není nutná, ale personál většinou moc anglicky neumí (zvláště když si vyberete ryokan v oblasti, kam obvykle mnoho turistů nejezdí), "naše" okamisan měla jakýsi překladač, který řekládal z japonštiny do holandštiny, což příliš ku prospěchu nebylo, ovšej jí to vůbec netrápilo:-) Nakonec jsme se samosebou na všem dohodli. 

   Japonské veřejné lázně jsou rozděleny na ženské a mužské, to platí i v ryokanech, které mají onsen. Nebo, pokud jste rodina, nebo se prostě chcete koupat spolu soukromě, je k dispozici privátní lázeň přímo v/u pokoje, na kryté terase, kde je cedrové nebo jiné ofuro (větší hluboká vana, respektive káď) a neustálý zdroj pramenité vody, jejíž teplotu si můžete vyžádat na recepci. Japonci snesou opravdu hodně, pro nás bylo ideální tak 42 - 45 stupňů Celsia, přičemž se dá v lázni vydržet zcela ponořen tak 15 minut, pak se můžete libovolně ochladit. Velmi příjemné je toto absolvovat při nepřízni počasí (tím nemám na mysli například tajfun). Po vysvlečení se, ano, v japonských lázních jste zcela nazí (a nikomu to prý nevadí), se osprchujete, pečlivě umyjete mýdlem a opláchnete pomocí dřevěného vědra (důkladně, jelikož byste mohli mýdlem na těle lázeň znečistit). Poté se pomalu ponoříte do termální vody a jen tak jste. Je to neskutečně příjemné. Ofuro bývá obvykle umístěno tak, abyste viděli do zeleně či jiných panoramat. Nachází se venku, takže si užíváte čerstvého vzduchu a posloucháte ptáky, šum stromů či kapky deště...Každé lázně mají svá specifika. V Japonsku jich je tisíce. Stejně tak je rozdílné i složení vody, a to jednak v jednotlivých nádržích a pak i geograficky na jednotlivých místech v zemi. 

  Po koupeli jsme se převlékli a hydratovali se, já znamenitým japonským pivem. Před šestou hodinou se objevila naše okamisan a započala prostírat, posléze servírovat večeři. Aperitiv, předkrmy, hlavní chody a dezert. Co vše jsme jedli a snědli by bylo na další článek. Navíc u některých pokrmů jsme si nebyli úplně jistí tím, co vlastně jíme. Mimořádně výborné však byly syrové ryby, rýže a pudink neboli purin (プリン), který jsme jedli lžičkami z perleti. V japonském hostinci si člověk připadá na pár chvil snad jako šlechtic. Paní neustále cosi povídala já jsem jí téměř vše odsouhlasil slovem "Hai" tedy "Ano", přičemž o čem hovoří jsem neměl vůbec tušení. Když se po dvou hodinách jídelní orgie chýlily pomalu ke konci, zatáhla paní posuvnou stěnu sódži a oddělila tak místo k jídlu od místa ke spánku a tam nám rozestlala futony. Po večeři, po sklizení stolu odešla s přáním dobré noci a příslibu, že se uvidíme ráno, až nám bude servírovat snídani.

   Polomrtví jsme se odvalili k futonům a chvíli se vzpamatovávali z té gastronomické smrště. Na koupání v horké lázni po těchto jídelních orgiích člověk příliš choutky nemá, ovšem po několika desítkách minut nás noční ochlazení na terase s příjemným klokotáním vody opět nalákalo. Navíc to byla jediná noc zde. Na víc jsme neměli :-) Oblast Yamashiro onsen je plná lázní, naše byly jedny z luxusnějších, určitě nelitujeme, že jsme utratili nehorázné peníze za jednu noc zde. Po noční koupeli a občerstvení z minibaru jsme spokojeni ulehli na futony s pohankovými polštářky (které mají navodit kvalitní spánek) a usnuli. 

   Ráno po brobuzení okolo šesté hodiny jsme se potichu odebrali do horké lázně, dávajíce pozor abychom nevzbudili děti. Teplota vzduchu byla okolo 12 stupňů, tudíž opět skvělý pocit. Okolo osmé přišla paní a připravila stůl ke snídani, která byla opět opulentní, ale již více samoobslužná, což nám vyhovovalo. Vše esteticky naservírováno. Vlastně celý hotel byl jedno velké umělecko architektonické dílo. Materiály jako dřevo z pavlovnie na podlahách a lakované dveře od pokoje, tradiční osvětlení, vodopád ve foyer. Členitost budovy, chodbičky, schůdky, výklenky, výtahy, průchody, prostě typické japonské rozmanitosti, které ovšem mají smysl. Veškeré detaily, včetně úchytů pro posouvání dveří, byly dokonalé. Kvalitní tatami s ozdobným lemem na okrajích, porcelán. Všem, kteří jsou tak trochu nejen staromilci, vřele doporučuji. 

   Po vyřízení check-out záležitostí se s námi naše paní i další personál rozloučil a mávali nám když jsme v mikrobuse odjížděli směr nádraží Kaga. Všem nejspíš spadl kámen ze srdce:-) Mrzelo nás, že jsme si nestihli městečko projít a zakoupit si v našem ryokanu nějaké endemické suvenýry, tak příště!