Nippon 2024 - 東京都 Tókjó vol. 2
Ueno park je velká relaxační zóna, kde se kromě několika chrámů a muzeí nachází také ZOO, vyhlášená chovem pandy velké a člunozobcem, který mě v knihách o zvířatech fascinoval už v dětství. Neváhal jsem proto a rezervoval den předem vstupenky, jelikož nám plánovaná návštěva vycházela na sobotu a to je v ZOO opravdu nátřesk. Rezervace se vyplatila, i když už ani nevím, jak se mi povedla v typicky složité japonské aplikaci zdárně vytvořit. Nicméně jsme se do zoologické zahrady dostali. Tomu předcházela procházka po Ueno parku ( 上野公園 Ueno kóen), kde bylo v sobotu mnoho lidí. Relaxovali, dívali se na různá vystoupení pouličních umělců, ochutnávali rozličné pouliční speciality ze stánků. My jsme se chtěli před návštěvou ZOO najíst a našli jsme úplně zapadlou restauraci, respektive takovou boudu, do které asi mnoho cizinců často nechodilo. Postarší paní majitelka nás nicméně po prvotním snaživě skrytém šoku mile přivítala a ukázala nám naše místo. Bouda byla miniaturní, možná i tím, že byla bohatě vyzdobena výstřižky z novin, starými pohlednicemi, soškami a jinými možnými i nemožnými suvenýry. Sedli jsme si na titěrné pidi stoličky k mrňavému stolečku a jali se objednat si ramen. Paní nám vše vysvětlila a když jsem ze sebe vypravil pár japonských slovíček, rozzářila se nejen ona, ale i pár hostů okolo. Objednali jsme si 4 polévky a jedno opékané maso s rýží pro dceru. Tak jako v každé restauraci, i zde v boudě, jsme dostali zdarma nekonečnou vodu. Ramen byl skvělý, tak jako atmosféra, paní se s námi zapovídala tak, že ji jiný host musel napomenout, ať už nás nechá, nebo nestihneme vstup do ZOO :-)
Ačkoliv jsme pandy neviděli, jelikož výběh byl kvůli množství lidí pro tento den již uzavřen, aby nebyly ve stresu, čemuž se dá rozumět, i přesto byla návštěva ZOO pěkná. Výběhy byly členité, všude, krom zvířat, mnoho pěkné zeleně, nezbytných automatů, stánků se suvenýry i WC. Nakonec jsem viděl i onoho člunozobce afrického, který se přišel na chvilku ukázat a zapózovat fotografům. Když jsme se vraceli zpět, už se stmívalo a cestu lemovaly kamenné lucerničky, které svým osvětlením dodávaly parku nezaměnitelnou atmosféru.
Pár prvotních dní v Tokiu uteklo jako voda. V okolí "našeho" domku byla základní škola, dětské hřiště, několik obchodů, šintoistická svatyně a vrány, které v japonsku štěkají. Stravovali jsme se potravinami zakoupenými v convenient stores, což by mohlo znít jako nezdravá forma stravy, ale opak je pravdou. Japonské "hotovky" jsou velmi kvalitní, Japonci se nemají důvod šidit, přišlo by jim to minimálně nelogické.
Je ještě další věc, která se mi na Japoncích líbí a to, že využijí byť i miniaturní místo k tomu, aby měli u svého domku zahrádku, zeleň, květináček.
Tokio je obrovské město a ačkoliv jsme z něho za 4 dny viděli pouze nepatrnou část, působilo na nás pozitivně. Ueno i Taitó jsou krásné a relativně klidné části, kde bychom si dokázali představit bydlet. Následující den jsme Tokio, s díky, že nás tak vlídně uvítalo na naší cestě po Japonsku, opustili.