Nenadálé situace

"Také někdy chodíte s hlavou v oblacích?"

   Jsou ku prospěchu? Co nám ukazují, když je umíme brát s nadhledem a máme chuť přemýšlet o nich? Řídíme je my, nebo ony nás? Není to tak jednoznačné. Pro někoho ano, často slýchávám, že si život řídí každý sám i podvědomě. Je ale těžké se s tímto faktem smířit. Málokdo si připustí, že když ho třeba srazí auto, nebo se stane jakákoliv jiná fatální věc, může si za to sám...Zkuste říci běžnému člověku, že si rakovinu způsobil sám. Kuřák by to možná přijal, ale co třeba nějaký sportovec, abstinent, nebo dokonce dítě? Kdo by tohle pochopil? Bylo by to nekorektní, neetické? Každopádně rakovinu na Vás nikdo nekýchne, je tvořena z buněk Vašeho těla, které se "pomátly", z různých důvodů, z důvodů jednoduššeji zjistitelných, detekovatelných, ale také z důvodů jiných, nezměřitelných, neznámých. Někdo může namítnout, že je zbytečné tohle řešit, proč a jak se co stalo, příčiny a souvislosti. Ano, v aktuální situaci je to zbytečné, obecně však ne. 

   Pokud budeme mít chuť se nad příčinami zamýšlet a učit se z nich, pokud je dokážeme správně rozpoznávat, dokážeme i eliminovat jejich následky. Nechci, aby to znělo jako další výblitek pomatence, člověka, co neví co roupama atd. Dokáže se člověk vlastně zastavit a chvíli popřemýšlet o tom co vlastně dělá, jak se chová, proč to dělá? Lze to dost těžko ve víru všedního dne, kdy jsou lidé většinou uvězněni  v časových klíckách, pracovních záležitostech, v autech, v čekárnách a tak podobně. Píšu to z pohledu člověka žijícího ve městě, ač nevelkém, tak tyto podmínky splňujícím. Chce vůbec člověk přemýšlet? Chce znát příčiny? Pokud by opravdu chtěl přemýšlet, na což musí být klid, dle mého názoru, a čas. 

   Ovšem příjde mi, že není bráno jako výsada "mít čas". Mít čas mnoho lidí chápe jako znak lenosti, pohodlnosti, jakoby to bylo nežádoucí, nějaká špatná a někdy až nepřijatelná vlastnost. Bezpečnější je tvrdit: "Nemám vůbec čas," nebo "Je to mazec, nezastavil jsem se." Oblíbené je také podávání  zevrubného, až nekonečného výčtu všech věcí a úkolů, tedy takových položek zaneprázdněnosti. Někdy až divadelní představení, nevyžádané, dost teatrální s různými steny, obličeji s mimikou únavy, hraný pláč a další. Ale zkuste tyto lidi pochválit za jejich takzvanou píli, většinou se začnou schazovat, například že toho ale stejně ještě mnoho nestihli, nebo že tohle ještě nic není apod. Mě tito lidé dost deptají, což je tedy můj problém, protože si vedle nich připadám trochu jako nula, která nedělá nic produktivního. Vše je ale relativní a rád bych se naučil si to vždy v takové situaci uvědomit. Pro začátek se snažím si čas na přemýšlení vytvářet, protože čím jsem starší, tím si uvědomuji, že je to pro mě důležité. I kvůli právě oněm nenadálým situacím. Jsem nerad vláčen okolnostmi, přijde mi to nesvobodné. Samosebou se někdy strhnout nechám, ale vždy si to aspoň posléze uvědomím.

   Naproti tomu pozoruji další fenomén a to je tzv. užívání si. Jistě znáte oblíbené: "Užijte si to!" Nebo:"Tak jak jste si to užili?" a odměňování se: "Musela jsem se odměnit." Otázkou zůstává za co? Možná by to bylo i v pořádku, netvrdím, že by člověk měl pořád trpět, strádat a tak, ale lidé, kteří tohle používají, vůbec netrpí, ba ani nestrádají, tedy myslím objektivně. 

   Z toho vyplývá, že jsme buď "na roztrhání"  - vlastně utíkáme (někam, před něčím, od něčeho...) nebo si užíváme, či se odměňujeme. Toho mezi tím čím dál více ubývá. A to je škoda. Výplní této nutné díry se stává třeba sledování (či nesledování...to je někdy jedno) čehokoliv digitálního, co už se mi nechce zde trapně omílat dokola. Spousta lidí v tom vidí pokrok a rozvoj, rozhodně to ale není rozvoj ducha, mysli, alespoň ne v pojetí do jakého to často sklouzne. Každý si však může vybrat dle libosti. Volím jednosznačně rozjímání, ostatně proto tohle píšu. Často se v mém životě vyskytnou, obzvláště potom v poslední době, nenadálé situace. Oslabují mě v dané chvíli, posilují po čase. Ukládání zkušeností je pro mě velmi důležité pro učení se žít přítomným okamžikem. I když leckdy dost nepříjemné. Nenadálé situace jsou přirozené...normální...zcela běžné...Nenadálá situace je život.