春・Haru aneb jaro

   Sešlo se to všechno tak, jak mělo. Já jsem chtěl začít tvořit blog neblok, paní Harinezumi chtěla cítit trochu jara. Požádala tedy syna, aby jí z procházky donesl rozkvetlou větvičku. Syn zapomněl a já, aby to paní neslyšela, jsem mu to připomněl mezi dveřmi, když jsme se vraceli zpět domů. Byl jsem překvapen, když donesl tři různě velké a jinak barevné. Paní Harinezumi měla radost z omamné jarní vůně, já z estetické stránky celé věci a syn z našeho nadšení...snad? Fotka byla nezbytná a první příspěvek je na světě. Jaro, tak jako ráno je skvělý začátek. 

V souvislosti s touto jarní krásou jsem si vzpomněl na jedno dílko mé dcery, která na pár okamžiků vzkřísila z mrtvých mou první a zatím poslední zdecimovanou bonsai:

"Ta vydrží všechno, je to nenáročný, pro úplné začátečníky..." přesvědčoval mou ženu pán v zahradnictví, když mi bonsai pořizovala. Snad se k němu tohle nedostane.