Broušené kameny a já

   Paní Harinezumi tvrdí, že jsem taková straka. Ne, že bych kradl, ale velmi se mi líbí určité lesklé věci, obzvlášť pak broušené kameny. Myslím, že každý jsme svým způsobem nějak povrchní, to nám nikdo neodpáře, je to naše součást. Jak už z některých mých příspěvků zde vyplývá, mám moc rád přírodu, i pro její rozmanitost. Kameny jsem obdivoval už jako dítě. Kdo by neznal sbírku minerálů Národního muzea? Pamatujete když se v devadesátých letech otevřely obchody Top Geo? Jeden takový byl i v Teplicích (mém rodišti). Moc rád jsem tam chodil a sem tam si koupil nějaký tromlovaný "polodrahokam"...tygří oko, ametyst, jaspis... S kamarádem jsme chodili do starého kamenolomu a sbírali, on zkameněliny, já minerály..baryt, křemen...z každého úlovku jsem byl velmi nadšený, oproti mé mámě, která byla vždy hotová, když jsem přišel z "výpravy" s nánosy bahna, pod nimiž byly ukryty boty. 

   Pak jsem na kameny nějak zapomněl, v popředí byly trochu jiné zájmy, leč nedávno jsem se k nim vrátil, i když v již trochu jiné podobě. Na výpravy za kameny, bohužel, nějak není energie, tudíž krystaly alespoň sbírám, avšak v upravené podobě. Výbrusech. Nedělám to vysloveně z nějakých investičních důvodů, protože jednoduše investovat není příliš co. Jen pro radost a trochu si rozšířit obzory. I kameny mohou být fascinující, nejen vzhledem, ale i příběhy, kterými jsou doprovázeny. Původ kamenů, tím myslím jejich cesta od nalezení, zpracování, prodeje a následného putování, pohybu skrze různé majitele, prostředí...je to velmi rozmanité a proto zajímavé. Kámen, minerál, tedy surovina, ze které následně vznikne výsledný výbrus (nebo desítky, stovky... výbrusů), tu byl už velmi dávno (pokud si tedy hrajeme na minulost). Čím hlouběji jdeme do historie, tedy tak jak jsme zvyklí, tedy tak trochu fyzicky, tím méně o ní víme...domníváme se, že některé věci nějak mohly být, ale už si příliš nepřipouštíme, že taky mohly být úplně jinak:-) Nebo že jsou úplně jinak. Není v tom žádná paranoia. Jde jen o další úhel pohledu. Ale vraťme se ke kamenům. Kameny mohou být tak trochu "svědky lidských činů". Pokud se k nám nějaký drahokam dostane, jistě nejsme prvními (a nejspíš ani posledními) majiteli. Je dobré myslet na to, že kameny nesou otisky určitých událostí. Pro jejich majitele jsou radostí, ozdobou, majetkem, pro jejich nálezce mnohdy utrpením. A tohle platí i naopak. Doporučuji zhlédnout film Krvavý diamant (Blood Diamond, 2006). Mysleme na to. Stejně tak i na to, že většina běžně dostupných "drahokamů" není přírodního původu.

   Pro mě jsou kameny připomínkou toho, jak je příroda dokonalá. U výbrusů i toho, jak se může zručný člověk tohoto umění zúčastnit. Záměrně nepíši, že umění přírody zdokonaluje. To by bylo dost černobílé až sobecké, už jen při pohledu na rozsivky dole v galerii... - najděte 5 rozdílů :-)  V přírodě je tolik paralelních světů. Mikrosvět je jedním z nich, také velmi fascinující. 

   V době, kdy jsem začal sbírat broušené kameny, se mi, stejně tak jako při narození dítěte, objevu anime, při prvním upečení koláče, při první větě v Japonštině...a tak podobně, začaly otevírat pohledy do jejich rozmanitého světa. Tak jako rostliny a živočichové, i kameny mají určitá, řekněme typická (či atypická:-) místa výskytu, samosebou charakteristické chemické složení, zbarvení, zajímavé fyzikální vlastnosti, například barvoměnu, či vykazují fluorescenci při nebo po ozáření UV vlněním určité tvrdosti a další, jejichž jmenování a popis je nad rámec tohoto jednoduchého blogu a i mých kompetencí :-). S orientací ve světě minerálů, výbrusů, drahokamů atd. vám může ochotně pomoci (tak jako mě) mnoho našich nadšených vědců - gemologů, zkušených sběratelů, šikovných brusičů, stačí jen požádat, nechat se inspirovat.

Obrázky v dolní řadě - Rozsivky (Diatoms), zdroj: https://alchetron.com/Diatom#diatom-1d32e339-9280-487c-bf35-c6811a584e7-resize-750.jpg

   Kameny se snažím sbírat střízlivě. Sám nerozděluji přírodu na živou a neživou. Příjde mi to zjednodušené. Některé kameny "zachraňuji", sbírám i ty nedokonalé, sem tam nějaká inkluze, plena, rýha, prasklina...kamenům to leckdy dodává na "osobitosti" a to se mi líbí. Mám rád i lidi s jakousi rýhou, inkluzí, prasklinou...se kterou dokážou přirozeně existovat, kterou berou jako svou součást, jsou si ji vědomi. 

   Zajímám se o to, odkud daný kámen pochází, pokud je to možné zjistit. Je důležité to vědět, něco si o té určité oblasti, dole apod. zjistit, popřípadě oblast přímo navštívit. Člověk potom získá poněkud méně zkreslený pohled na věc. Leckdy si potom rozmyslí, zda-li kámen koupit či ne. Vyhýbám se diamantům. Ač jsou nejtvrdší a drží cenu všeho možného okolo, nelákají mě ani tímto a ani vzhledem. Navíc zde jsem jen malá rybička. Nejraději mám pěkně opracované minerály z České republiky, a že jich tu máme celou paletu (křemeny: záhnědu, citrín, ametyst, křišťál...pak například aragonit z Českého Středohoří, který je ve výbrusu obzvlášť krásný a navíc po ozáření UV světlem o kratší vlnové délce několik sekund "svítí", což je fascinující...potom vltavín (moldavit), samosebou český granát, olivín a desítky dalších). Občas se nechám unést kouzlem barev, nebo asterickým efektem cizokrajných kamenů. Z několika pořízených jsem nechal zhotovit šperk, hlavně ze symbolického i estetického významu. Některé kameny si o zasazení do šperku přímo říkají. Vesměs všechny drahokamy jsou fascinující a hodně zajímavé jsou kameny neotřelé, méně známé, některé už z vytěžených lokalit.