Bavlněný soufflé cheesecake 

チーズケーキ (čízukéki) má mnoho podob. Ten "japonský" se připravuje jako suflé a ačkoliv výroba vypadá na videích celkem jednoduše, výsledek nemusí být vždy jednoznačný :-) , o čemž jsem se přesvědčil. 

Proč bavlněný? Po dokončení by měl mít právě jakoby bavlněnou vnitřní texturu. Jeho příprava je prášku do pečiva prostá, a tak je masa koláče hutnější nežli třeba piškot. Zároveň by však měl být nadýchaný, až houbovitý. Docílit všech těchto kritérií je relativně složité, ale věřím, že ne nemožné:-) Důležité je dostatek času a trpělivost, to především, pak samosebou kvalitní suroviny a dodržení "technologie" přípravy (s čímž mám občas problém)...ostatně jako u jakéhokoliv jiného receptu. 

Tenhle cheescake jsem zkoušel zatím dvakrát a výsledek druhého pokusu je vidět na titulni fotce tohoto příspěvku. Zkušené oko zaregistruje mírné vizuální nedostatky, hlavně množství bublinek v těstu. Koláč nebyl syrový, ale pro příště bych ještě prodloužil čas "pečení" (spíš se paří) nebo upravil teplotu, což je vzhledem k mé jednoduché ( rozumějte non-smart ) troubě trochu podle voka u potoka. Nicméně s výsledkem jsem byl já, děti, trochu i paní Harinezumi a dokonce i má japonská lektorka spokojeni. Koláč byl chutný a těším se na další pokus či omyl..:-)

Receptů je všude mraky, já jsem zvolil postup od japonského streamera Nino, jehož videa jsou velmi originální až ujetá, nicméně velmi výstižná, svižná a jednoduchá. Suroviny jsem nešidil, jen samosebou upravil v rámci zdejší dostupnosti. Jako základ jsem použil čerstvý sýr Philadelphia, který sice nepokládám za žádný zázrak, ale držel jsem se v tomto případě receptury. Je pravda, že je jemnější nežli tvaroh a není tak měkký jako mascarpone, takže celkem fajn práce. Je dobré si položit ideálně skleněnou mísu nad vodní lázeň, tedy na hrnec s horkou vodou (nalitou z rychlovarné konvice, ne na sporáku!) a postupně a velmi pomalu v ní smíchat sýr (160g) a kousek másla (20g). Když je směs opravdu hladká a koherentní, přiliji mléko (50ml), ideálně plnotučné (jiné nepovažuji za mléko) a opět zamíchám do hladké směsi. Odstavím z hrnce a přidám postupně přes síto (nedělávám to, ale zde je to nutné) 40g hladké mouky (pšeničné, nejlépe ne nejlevnější) a pomalu smíchám, poté vložím 4 žloutky (z větších vajec), opatrně vmíchám, vše jemně a s citem, ideálně gumovou stěrkou, metlička tvoří hodně bublin, které jsou nežádoucí:-) Pak příjdou na řadu 4 bílky, které ušlehám s lžičkou citronové šťávy a 80g cukru (moučka), ten však přidávám postupně, cca na 3x během šlehání. Když je sníh polotuhý na "ohnutý pík" po vytažení metliček, je dílo dokonáno. Nyní se po částech vmíchává do těsta, trpělivě, pomalu, s citem...Poté se dá ještě přidat vanilka (nožem "vytřít" lusk, cca 1/2 lusku stačí) a nechat vybublat.

Nyní následuje samotné pečení, které je zásadní. Těsto se přes stěrku a ne z výšky nalije do celistvé nepřilnavé dortové formy velikosti 15 cm v průměru a na výšku 7,5cm, vystlané na dně pečícím papírem (či i na stěnách, ale není to úplně nutné) a povrch se stěrkou upraví rovnoměrně, což jde snadno, protože směs je polotekutá. Jemnými údery formou o pracovní desku zbavím směs eventuálních vzduchových kaps a formu vložím do hlubšího plechu, do kterého naliji horkou vodu, asi do 2cm výšky plechu. Plech s formou ve vodní lázni dám do trouby vyhřáté na 160 stupňů a peču 20 minut. Pak příjde veselý okamžik, kdy na pět vteřin otvírám troubu a upouštím páru, počítám do pěti. Teplotu snížím na 110 stupňů a cca hodinu dopékám při takto nízké teplotě. Je to individální a závislé na typu trouby (nejen toho přístroje:-) Pak, když je barva povrchu okrová až mírně zlatavá (když ne, tak na chvilku zvýším teplotu) vypnu troubu, pootevřu dvířka, zajistím např chňapkou a nechám koláč pomalinku vychladnout na teplotu, kdy mohu formu vyjmout rukama. Pak už stačí jen jemně zatřesením oddálit koláč od stěn formy a obratně ho vyklopit, sejmout z jeho spodní části pečíčí papír a veleopatrně (trhá se snadno, ale není to nemožné, takže zachovejte klid) ho překlopit na připravený talíř. Hotový cheescake, ještě teplý, jsem potřel medem. Může se ozdobit moučkovým cukrem sypaným přes libovolnou šablonu. V Japonsku se potírá domácím  třeba džemem z meruněk. Dá se ihned sníst nebo vychladit a nechat rozežet v lednici. Vydrží čerstvý cca den dva. 

Je měkký a při trhání vydává zvuk jako když "mizí pěna". Stojí za to ho vyzkoušet.