Jarní myšlenkové pochody jsou u mě letos pokleslé. Tedy alespoň obsahem. Tak jako každý den po probuzení bilancuji den minulý a současný , tak i každé jaro bilancuji rok minulý s aktuálním, a pokaždé mi to příjde více zbytečné...Nicméně myšlenky někdy neumím zkrotit a pak se pouštím na tenký led, když přemýšlím o tom, co jsem změnil a co...

Paní Harinezumi tvrdí, že jsem taková straka. Ne, že bych kradl, ale velmi se mi líbí určité lesklé věci, obzvlášť pak broušené kameny. Myslím, že každý jsme svým způsobem nějak povrchní, to nám nikdo neodpáře, je to naše součást. Jak už z některých mých příspěvků zde vyplývá, mám moc rád přírodu, i pro její rozmanitost. Kameny jsem obdivoval už...

"Také někdy chodíte s hlavou v oblacích?"

チーズケーキ (čízukéki) má mnoho podob. Ten "japonský" se připravuje jako suflé a ačkoliv výroba vypadá na videích celkem jednoduše, výsledek nemusí být vždy jednoznačný :-) , o čemž jsem se přesvědčil.

V tomto týdnu jsem dočetl knihu Ostrov ztracených vzpomínek (密やかな結晶 - Hisoyakana kesschó), jehož autorkou je Jóko Ogawa (小川 洋子). Další japonský titul, ve kterém si (nejen) projaponský čtenář jistě najde "to svoje". V hlavní dějové linii je zakomponována ještě jedna vnitřní - román(y) hlavní postavy, jež je sama spisovatelkou, čtenář si proto může...

Učarovaly mi. Od malička mě fascinovala architektura, i když jsem vlastně ten termín neznal. Zajímaly mě také velké stroje. Můj děda, bývalý zaměstnanec dolů, mě vozil starou Škodovkou 120 dívat se na zakladače, jeřáby a rypadla za město, které právě hnědouhelným dolem téměř končilo. Občas to bylo i hodně zblízka a trochu nebezpečné, ale jako...

Co se týká Jizerských hor a okolí, a vlastně vůbec severních Čech, jsem recidivista. Zdejší krajina je rozmanitá a úchvatná, leckdy dechberoucí. Doslova. Výšlapy na kopce severní části Jizerek stojí ovšem za to. Pohled z vyhlídek Paličníku, Ořešníku, Jizery a jistě i dalších je virtuálně nepřenosný, je třeba to zažít. I tak přidávám galerii, má to...

Už je to nějaký ten pátek, kdy jsme se rozhodli vydat se na zatím nejdelší rodinnou cestu. A pořád se mi stýská...:-) A i když bych teď s odstupem času udělal pár věcí trochu jinak, nelituji téměř ničeho. Snad jen krátké doby pobytu, která byla adekvátní (nám přišlo) přítomnosti našich relativně malých dětí. Ta cesta pro mě moc znamenala,...

Ačkoliv je léto v plném proudu, objednal jsem si deku z lamí vlny. Poslední dobou mám nějakou slabost pro výrobky a jiné věci ze zemí, kde se duch ještě počítá. Takhle deka je z Ekvádoru. Má uklidňující vzhled a je velmi příjemná. Zvláště ve chvílích, kdy se člověk potřebuje trochu zaizolovat od okolí, a to jak fyzicky, tak mentálně....

Jak jsem se už zmínil, knihy mi imponují. Velmi mě potěší obzvlášť ty, se kterými myšlenkově souzním. Jednou takovou je kniha od vynikajícího autora, spisovatele, cestovatele, kryptozoologa a věřím, že i především fajn člověka Jaroslava Mareše (28. 12. 1937 - 5. 5. 2021) Tyrkysová karavana. Autor často na svých cestách po historicky i jinak...

Když jsem byl dítě chodil jsem moc rád do knihy, papírnictví, drogerie ...(samosebou i do hračkárny, pekárny, řeznictví:-) Chodili jsme, většinou v sobotu dopoledne, "do města". Mělo to svou poetiku. Šlo se od krámu ke krámu, lidé (nakupující a prodavači) se znali: "...tohle je pani z drogérie...", nebo "...no ta, jak dělá v masně.." Věděl jsem, a...

Asi jsem ve věku, kdy si všímám různých zdánlivě nepodstatných věcí, pro někoho “hovadin”. Tak třeba chleba, víceméně automatická věc, chlebů je všude na pultech habaděj. X druhů, X velikostí, barev, názvů… přesto se před několika roky rozjel velký třesk v jeho domácím pečení. Proč? Možná proto, že je to jednoduché a chutné, že některým lidem už...

aneb báseň od paní Harinezumi z roku 1988

Možná to není na první dobrou nic neobvyklého a možná jsem si toho jen v minulých letech příliš nevšímal. Nicméně se mi zdá, že v letošním raném létu, visela na obloze někdy až monstrózní oblaka. Bylo to pro mě fascinující, tak jsem se je snažil alespoň fotografií zachytit. Opět mě příroda přesvědčila o své přirozené výjimečnosti. Co jsou oproti...

Mají své kouzlo, ostatně jako většina míst, kde ještě nebyla příroda nahrazena čímsi, zvaným jako lepším...

Jako vejce vejci. Jako správný nebloker jsem neblokoval po několik týdnů. Znáte to, pořád něco dělat, aby se mohlo dělat něco jiného, že když se něco udělá, bude se moci v klidu dělat to druhé? A tak to nakonec dopadlo tak, že jsem nedělal nic, nebo chcete-li - dělal nic. Když déle nedělám (dělám) nic, vím, že brzy zase...

Jen co jsem vstoupil do japonského prostoru, pohltil mě jeho rozměr. Je velmi nesnadné to konkrétně popsat. Představte si, že se ocitnete někde, kam jste se vždycky chtěli podívat. Máte nějakou představu v hlavě. Najednou tam jste a zjistíte, že vaše představa je jen piko, femto, atto část toho, co jste si doposud mysleli. A navíc najednou víte,...

Muselo to být ve mě zakořeněno už v dávných dobách, ale nějakým způsobem jsem nebyl schopen to rozkrýt dříve. Původně jsem chtěl napsat: "Bohužel", ale když nad tím tak přemýšlím, nemuselo to odhalení třeba nastat nikdy. Bylo to celkem banální. Asi teprve před 6 lety jsem zhlédl film Zámek v oblacích. Uchvátil mě vším, především hudbou a výpravou a...

Sešlo se to všechno tak, jak mělo. Já jsem chtěl začít tvořit blog neblok, paní Harinezumi chtěla cítit trochu jara. Požádala tedy syna, aby jí z procházky donesl rozkvetlou větvičku. Syn zapomněl a já, aby to paní neslyšela, jsem mu to připomněl mezi dveřmi, když jsme se vraceli zpět domů. Byl jsem překvapen, když donesl tři různě velké a...